Má smysl vyřadit rychlost anebo jet se zařazeným vyšším rychlostním stupněm? 

 

• Dokud řidič nesešlápl pedál plynu, nastartovaný motor je tzv. ve volnoběhu, tzn. udržuje asi 600-900 otáček za minutu (konkrétní hodnota závisí na konstrukci motoru a jeho setrvačných hmotách). Při volnoběhu spotřebovává motor 0,7 - 1 litr paliva za hodinu. Převodovka je tedy připojena k motoru, ale na kola nepřenáší žádný kroutící moment. 
• Brzdění motorem budeme říkat tomu, když je zařazen rychlostní stupeň, ale není sešlápnut plyn, takže motor je roztáčen setrvačností vozidla. Pro brzdění motorem je typické, že čím větší otáčky přitom motor získá, tím je decelerace výraznější (protože třecí ztráty v motoru rostou přibližně s kvadrátem rychlosti relativního pohybu jeho součástí). Čím nižší rychlostní stupeň řadíme, tím víc auto motorovou brzdou zpomalíme. Brzdění motorem tedy souvisí mimo jiné s tím, jaký je převodový poměr mezi koly a motorem. 
• Některé motory používají k přípravě směsi karburátor. Karburátor nemá žádnou řídící jednotku a proporcionálně směšuje benzín se vzduchem tak, aby udržel jejich určitý předem nastavený poměr. V karburátoru je škrtící klapka, jejíž polohu ovládá řidič z kabiny pedálem plynu přes lanko a která reguluje přísun vzduchu, k němu pak karburátor nadávkuje benzín. Volnoběh je realizován tak, že se klapka zastaví o mechanický doraz a je dávkováno nějaké minimální množství benzínu. Přívod paliva nelze tedy za běhu motoru zcela zastavit. Příkladem je například Škoda 120, Škoda Favorit do roku 1993 apod. Motoru je jedno, zda při volnoběhu auto stojí nebo jede. 
• Novější motory mají vstřikování paliva. Řidič dál ovládá polohu škrtící klapky lankem, ale v určitém okamžiku je lanko od klapky odpojeno a nastavování klapky převezme servomotorek. Ten je ovládán řídící jednotkou motoru. Takto fungují všechna auta s EURO2 a dokonce dodnes i některá úplně nová auta s EURO4. Rozšířenější je systém drive-by-wire, kdy mezi pedálem plynu a škrtící klapkou je pouze elektrické spojení. Řidič dál šlape na plynový pedál, signál z pedálu putuje do řídící jednotky, která signál vyhodnotí a podle něho nastaví škrtící klapku do patřičné polohy. Řídící jednotka má u obou systémů údaj o tom, jak je nastavena škrtící klapka a kolik vzduchu do motoru proudí, a podle toho ovládá palivové vstřikovací ventily, aby dosáhla požadovaného poměru benzínu a vzduchu. Řídící jednotka má dále údaj o otáčkách motoru, který získává ze snímače na klikové hřídeli. 
• Při brzdění motorem vyhodnotí řízení motoru, že motor má určité otáčky, ale pedál plynu je ve volnoběhu. Dojde k uzavření přívodu paliva, respektive odpojení signálu pro otevření vstřikovacích ventilů. Je to celkem logické, protože přáním řidiče je decelerovat a tak je zbytečné přidávat do motoru palivo a jednat proti tomuto přání. Když otáčky motoru klesnou pod nějakých 1.800 rpm, řídící jednotka začne opět palivo dávkovat. Z pohledu řidiče se to projeví jako malé trhnutí. To se děje proto, aby se nezablokovala hnaná kola např. na kluzkém povrchu. Pokud tedy otáčky během decelerace neklesnou pod uvedených 1.800 rpm, pak jedeme "zadarmo" (což je pochopitelně nesmysl, kinetickou energii jsme předtím museli někde získat). 

  

Obecné doporučení tedy může znít: 

• U starých aut s karburátorem se vyplácí vyřazovat, protože auto by spotřebovávalo "volnoběžné" množství paliva tak jako tak, ale na neutrál dojede dále. 
• U novějších aut se vstřikováním se vyplácí jezdit se zařazeným vyšším rychlostním stupněm a brzdit motorem, protože pak nespotřebovávají palivo. Než otáčky klesnou pod hranici, kdy řízení motoru začne opět dávkovat palivo, má význam podřadit například ze šestky na pětku nebo z pětky na čtyřku. Pro nižší stupně to už nemá význam, jedině pokud hodláme zcela zastavit  a motorem si pomáháme brzdit. 

Je zde však několik menších problémů: 

• motor moderních aut má minimálně jeden katalyzátor výfukových plynů. Ten se musí udržovat na určité provozní teplotě, aby fungoval. Při volnoběhu to není problém, pokud ale motor v režimu decelerace jede bez paliva, neprodukuje ani teplo k "vytopení" katalyzátoru. Toto teplo bude muset následně získat. Řídící jednotka poté dočasně nastaví sytou směs a katalyzátor si tím nahřeje, čímž přijde vniveč část úspory dosažená v předchozím bodě. Těžko se to kvantifikuje, protože to závisí na mnoha okolnostech. 
• některá ať už stará nebo moderní auta jsou vpravdě krátkodechá a mají "krátké kvalty" (Fabia HTP), decelerují velmi výrazně a se zařazenou rychlostí ujedou například jen polovinu vzdálenosti, kterou by překonala na neutrál. Zbylou polovinu je nutno ujet s investicí benzínu, která tak může zcela znehodnotit předchozí úsporu. Tato skutečnost znemožňuje obecné doporučení jakkoli zpřesnit. Dá se očekávat, že u dvoulitru bude dojezd se zařazenou pětkou podstatně delší než u litrového Yarise. 
• u všech aut musí mít řidič na paměti, že točící se motor je zásobárna energie, něco jako setrvačník u dětského autíčka za starých časů. Nemá tedy reálný význam vyřadit na neutrál, ujet ekonomicky 50m, nechat otáčky spadnout z 4.000 na 750 rpm a pak zase s investicí paliva motor roztáčet. 

 

Tedy, ekonomické chování v typických situacích: 

Ve městě dojezd k semaforu, na kterém svítí červená

"staré" auto - karburátor

• Brzdit motorem (spotřeba odpovídá volnoběhu). Zařazený rychlostní stupeň pomáhá brzdit a navíc akumulujeme energii do motoru pro případ, že padne zelená a budeme moci opět akcelerovat

"nové" auto - vstřikování

• Brzdit motorem a před poklesem otáček pod 1800rpm podřadit na nižší stupeň. Zařazený rychlostní stupeň pomáhá brzdit a "schováváme" si energii pro budoucí akceleraci

Jízda s dlouhého táhlého kopce

"staré" auto - karburátor

• Vyřadit (spotřeba odpovídá volnoběhu), motor používat pouze jako pomocnou brzdu při potřebě zpomalit.

"nové" auto - vstřikování

• Auta s velmi krátkými převodovými stupni - vyřadit  
• Ostatní auta - nechat zařazenou pětku nebo šestku, pokud otáčky klesnou pod 1800 rpm na pětku, vyřadit. Pokud se auto na neutrál zase rozjede, můžeme řadit pětku atd.

Jízda s krátkého ostrého kopečka

"staré" auto - karburátor

• Brzdit motorem, spotřeba odpovídá volnoběhu

"nové" auto - vstřikování

• Nechat zařazenou pětku (brzdit motorem), žádná spotřeba

Jízda z kopečka do kopečka

"staré" auto - karburátor

• Jízdou z kopce nabrat energii pro jízdu do kopce, nevyřazovat.

"nové" auto - vstřikování

• Jízdou z kopce nabrat energii pro jízdu do kopce, nevyřazovat.

  

• Jak vidno, jízda na neutrál má význam pouze u "starých" aut bez řídící jednotky motoru. Obecně je jízda se zařazeným rychlostním stupněm výhodnější i z bezpečnostního hlediska (menší riziko ztráty adheze). 
• Z důvodu neúměrného narůstání tohoto článku do délky a rostoucí časové náročnosti není možno popsat všechny situace. Taky existují automobily s karburátorem, kde k tomu určený prvek přívod paliva při brzdění motorem odpojuje. Některá auta mají karburátor a k tomu ještě řídící jednotku motoru. U některých systémů vstřikování naopak tak docela neplatí, že při brzdění motorem není dávkováno palivo atd. Stejně tak hranice 1800 rpm je odhadnutá, resp. kompromisní pro většinu známých případů. Jedinou cestou k přesnému výsledku pro vaše auto je tedy pokus, který můžete uskutečnit s vozem, který má palubní počítač spotřeby. Alternativním postupem může pak být využití diagnostiky vozu a příslušného diagnostického vybavení. 
• Palivo lze ušetřit i tím, že z auta odstraníte zbytečné věci. Kufr není pojízdné skladiště a každý kilogram navíc je znát. Také střešní nosič zvyšuje odpor vzduchu, a tím i spotřebu. Nepoužívejte v autě spotřebiče, když nemusíte. Topení, vyhřívání zrcátek, oken nebo sedadel, vnitřní osvětlení, to vše spotřebu zvyšuje. Stejně jako klimatizace. Jezděte efektivně, tedy plynule. Předvídejte, abyste nemuseli jezdit způsobem brzda – plyn. Rozjíždějte se plynule, co nejdříve se snažte řadit na vyšší rychlostní stupeň. Při delším stání (na železničním přejezdu, když na někoho čekáte) vypínejte motor.